top of page

Můj bezbolestný porod malé Noemi, jak na něj a několik inspirací pro vás

Má osobní cesta k bezbolestnému porodu, celý můj porodní příběh a techniky, které jsem při něm používala. Doporučím vám i několik skvělých videí o bezbolestném porodu a řeknu vám, co mi tuto cestu otevřelo. Podělím se s vámi také o to, jak vypadal můj předporodní a porodní oltář a i o příběh k porodnímu žezlu, které teď putuje a pomáhá dalším ženám při porodu.



Tento příběh jsem se rozhodla sepsat proto, aby mohl transformovat prožitky dalších žen. Aby měnil pohled na to, co je možné zažít. Když je možné prožít bezbolestný porod, tak už nic není nemožné! I když by tento příběh pomohl jen jedné ženě, mělo to smysl.


I kdyby jen jedna jediná žena dokázala porodit bezbolestně, je to možné i pro mě

Na svůj první porod jsem se ladila a věřila jsem, že může probíhat velice jemně. Nakonec byl ale hodně bolestivý a proběhl v porodnici. Když jsem otěhotněla podruhé, věděla jsem, že to chci jinak. V průběhu druhého těhotenství jsem si řekla, že i kdyby jen jedna jediná žena na světě dokázala porodit bezbolestně, bude mi to stačit, abych uvěřila, že je to možné. A tím pádem i reálné pro mě. Takových žen jsem našla mnoho, což byl začátek mé cesty k naprosto nádhernému, jemnému a bezbolestnému domácímu porodu.


Teď, po úžasném druhém porodu, už můžu srovnat, co bylo důležité, abych mohla tak nádherný a jemný porod zažít a tím přepsat nepříjemnou zkušenost u prvního porodu. Věřím, že tyto poznatky mohou pomoci i vám. Popíšu vám, co mi pomohlo se naladit na bezbolestný porod a jak jej můžete bezbolestně prožít i vy. Tento článek je dárek pro všechny ženy, které hledají nové možnosti a cesty, jak rodit co nejpřirozeněji a bezbolestně.

Dušičku Noemi jsme již delší dobu cítili, a tak jsme ji v rituálu přizvali do rodiny

K početí Noemi jsme, stejně jako u prvního syna Nea, přistoupili vědomě. Rozhodli jsme se, že si vytvoříme rituál, při kterém přizveme další duši k nám rodiny. Duše Noemi se nám již dlouho ozývala kouzelným způsobem, o kterém určitě jednou napíši, protože těch synchronicit a jasných zpráv bylo opravdu hodně. Cítili jsme, že jde o holčičku.


Chtěli jsme si tento rituál udělat na nějaké hezké datum. Líbilo se nám datum 9.9. Na tento den shodou okolností vycházelo i novoluní. A zároveň je toto datum naprosto silným dnem, ve kterém se stalo hned několik synchronicit v různých letech. Když jsem si je díky připomínce Facebooku uvědomila, tak mě zamrazilo a zároveň mě to pobavilo.


Synchronicity spojené s datem 9.9., který jsme si vybrali pro rituál Noemi

9.9.2013 jsem si dala na Facebook afirmaci It´s never too late to change your life. Tenkrát jsem Facebook ještě moc nepoužívala. Vlastně to byly tady v ČR takové Facebookové začátky a ještě jsem nevěděla, co na něj dávat. Žila jsem se svým bývalým manželem a procházeli jsme takovým transformačním partnerským obdobím. V tento den jsem měla silnou potřebu dát tuto afirmaci k sobě na Facebookovou zeď.


O tři dny později, 12.9.2013, jsem potkala Honzu na čajovém večírku ve Vitalvibe, na který ze záhadných důvodů nikdo nedorazil. Všichni účast zrušili. Přišla jsem jen já a Honza. Příběh našeho seznámení je plný neuvěřitelných synchronicit a zázraků. Mohla bych sepsat i celou knihu. Část našeho příběhu jsme s Honzou už posdíleli i v podcastu a určitě sepíšu ještě nějaký kratší článek. Každopádně od tohoto data se započala naše společná cesta. Měli jsme pocit, že se známe snad celé věky. Od tohoto dne jdeme životem spolu. Po setkání s Honzou jsem se okamžitě rozvedla, opustila jsem 10 let trvající vztah a kompletně proměnila celý svůj život.

Tuto afirmaci jsem pak po několika letech dala i na svou vlastní edici mixérů Omniblend. A vlastně jsem už vůbec nevěděla, že je propojená s mojí obrovskou životní proměnou. Více o mixérech si můžete přečíst v mém příběhu, jak jsem začala prodávat tisíce mixérů se zázračnou esencí.

Propojenost data 9.9 s afirmací It´s never too late to change your life, následně mixéry a početím jsem zjistila až v době, kdy měla Noemi 1 rok a 3 měsíce a já ji dávala poprvé v životě na hlídání. Bylo právě 9.9. A v tento den, když si kamarádka Noemi odvezla na hlídání, na mě vyskočila vzpomínka na mobilu – před 7 lety jsem sdílela tuto afirmaci. A mě to najednou všechno došlo...


Ale teď už zpět k příběhu rituálu.

V kuchyni jsme si nachystali krásný kruh na rituál a večer přišlo nečekané překvapení


Pro rituál jsme si zvolili jako místo Korsiku, kterou jsme se zamilovali pro její zelené lesy, hory a krásné moře. V den rituálu jsme si začali pomalu chystat kruh, do kterého jsem postupně nosili nejrůznější dary a poklady přírody. Náš malý syn Neo nám pomáhal. Společně jsme jej vyzdobili nejrůznějšími kytičkami, lístečky, šiškami a ještě dalšími věcmi, které jsme už měli na rituál připravené z domu.


Když jsme se rozhodli, že rituál uděláme, hned nás začalo napadat vše, co by mělo být součástí kruhu. Je to nádherný intuitivní proces. Pokud se uvolníte a přestanete příliš přemýšlet a řešit, jak rituál udělat, tak nápady a řešení samo „přijde“.


Večer jsme už měli nachystaný nádherný kruh v kuchyni domu, který jsme si na Korsice pronajali. Ten den Neo usnul v osm hodin večer, což se skoro nikdy tak brzy nedělo. Už toto samo o sobě bylo velkým zázrakem. A tak se vytvořil prostor pro nás dva. Zapálili jsme si svíčky, Palo Santo a další vykuřovadla a sedli si do kruhu.


Najednou přišlo nečekané překvapení. Honza mě vyzval, ať zavřu oči a začal něco chystat. Seděla jsem a vůbec mě nenapadalo, co by to tak mohlo být.


Plakala jsem dojetím. A to jsem ještě netušila, co Honza nachystal na konec


Honza zapnul malou televizi, která visela v tamní kuchyni u stropu, propojil ji se svým počítačem a pustil hudbu. Otevřela jsem oči a na obrazovce se objevil sestříhaný film ze všech našich videí a fotek od začátku našeho vztahu. Honza jej pustil a já u něj plakala dojetím. A to jsem ještě nevěděla, co nachystal na konec. Čekalo mě požádání o svatební rituál, a tedy i o ruku. Bylo to nádherné, nečekané a ještě navíc v den, kdy jsme se rozhodli naplno otevřít dalšímu miminku.


Po požádání o ruku jsme si znovu sedli ke kruhu a každý za sebe jsme přizvali dušičku k nám do rodiny. Je nádherné to udělat s plnou pozorností, vědomě a tedy i posvátně. Toto vyjádření bylo pro mě velkou oslavou s vítáním dalšího života, další duše k nám do rodiny. Už si přesně nepamatuji, co každý z nás řekl, ale byla to slova, kterými mluvilo srdce každého z nás.


Dušičce jsme řekli, že může přijít kdykoliv, kdy pro ni a pro nás bude ten správný čas


Dušičku jsme přizvali k nám do rodiny, uvítali a sdělili jí, že už teď je milovaná, že se na ni těšíme a že si může přijít kdykoliv, kdy jen bude chtít. Přesně tehdy, kdy to pro ni a pro nás všechny bude ten nejlepší a nejvhodnější čas.


Věděla jsem, že nechci zasahovat do božského vesmírného dokonalého načasování a že se chci nechat překvapit. Miminko může přijít kdykoliv – můžu otěhotnět klidně ten večer, anebo za pár let. Začala jsem se na to ještě více těšit!

Na podporu početí malé Noemi jsme si ještě při rituálu společně s Honzou vytvořili obrázek pomocí automatické kresby (návod na něj máte níže). O obrázku jsme si potom ještě povídali a sdělovali si, co kdo z dané kresby cítí, vnímá a co v ní vidí. U toho jsme poslouchali mantry a popíjeli rituální kakao a degustovali nové raw čokolády, které jsme na Korsice objevili. Udělali jsme si zkrátka krásný večer, kterým jsme podpořili naše celoživotní rozhodnutí mít více dětí. Byla to taková oslava, která přinesla zázrak.


 

Tip: Postup, jak si vytvořit vlastní automatickou kresbu na podporu početí

  1. Nachystejte si pastelky, papír a vytvořte si krásný prostor.

  2. Sedněte si s partnerem a nalaďte se každý sám na sebe a poté na sebe navzájem. Můžete použít meditaci, pustit si vaši oblíbenou písničku nebo být pár minut v tichu. Můžete cokoliv. Jen se pokuste být víc a víc v přítomném okamžiku.

  3. Vyšlete záměr, proč budete automatickou kresbu tvořit. Může to být propojení s budoucím miminkem, dotaz pro miminko, můžete se naladit na cokoliv. Záměr vyslovte nahlas, nebo si jej řekněte jen v duchu. Je to na vás. Při rituálu nemůžete nic pokazit. Tak, jak jej uděláte, bude dokonalý.

  4. Zavřete oči a až ucítíte chuť malovat, tak si se zavřenýma očima vyberte pastelku. Vezměte ji a jen čmárejte a malujte po papíře. Následujte to, co bude chtít vaše ruka dělat. Neřešte nic jiného. Jen se do malování uvolňujte víc a víc. Hlouběji a hlouběji. Jakmile si budete chtít vzít jinou pastelku, udělejte to a malujte dál. Opakujte až do okamžiku, kdy budete cítit, že je kresba u konce. Po celou dobu nechejte zavřené oči a otevřete je, až budete mít oba domalováno.

  5. Kresba, která vám vyjde bude zprávou pro vás. Můžete z ní mít určitý pocit, který bude poselstvím právě od duše, se kterou jste se propojili. Možná v něm uvidíte i nějaký symbol. Nechte se překvapit. Zajímavá je i kombinace barev, které se na obrázku objeví. Podívejte se zda převažují spíše holčičí barvy nebo chlapecké. Když jsme tuto techniku s Honzou dělali poprvé při našem rituálu vědomého početí u syna Nea, tak nám vznikl obrázek obličeje, ze kterého bylo jasně vidět, že je to klučičí hlava, která se směje.

 

V den rituálu, který jsme udělali pro dušičku Noemi, jsem otěhotněla


Vracím se zpět k našemu rituálu, početí a tomu, co se dělo dál. Otěhotněla jsem, i když jsem už 2,5 roku kvůli kojení malého Nea neměla menstruaci. Tak moc silně za námi malá Noemi chtěla přijít. Toto datum mi pak sdělila gynekoložka jako jediné možné, když jsme analyzovaly, kdy jsem mohla otěhotnět a když viděla velikost plodu. Tenkrát mi řekla: „Tak to vypadá, že den, kdy jste otěhotněla byl 9.9. Je to možné?


Těhotenství probíhalo nádherně a já jsem se ladila na větší a větší důvěru a na sebe. Když jsem se naciťovala, jestli mám rodit doma, nebo v porodnici, vycházelo mi, že v porodnici bych se z nějakého důvodu cítila více bezpečně. Vzhledem k mému prvnímu porodu, který byl velice vyčerpávající, jsem se ani moc nedivila. Dopadl dobře, ale zažila jsem při něm chvilku, kdy jsem byla natolik vyčerpaná, že moje tělo už nemělo mnoho sil. Tento příběh dost ovlivňoval mé pocity ohledně porodu.



Díky terapii jsem vyléčila svou špatnou zkušenost s prvním porodem


I přes tuto špatnou zkušenost mě něco volalo, abych ji přepsala a zažila porod snů. Porod, který proběhne v jemnosti, bez bolesti a nejlépe v pohodlí domova. Tato představa tam byla, ale přebíjela ji ta prožitá tíživá zkušenost z prvního porodu. A protože jsem ji chtěla vyléčit a naladit se na úplně jiný prožitek, zašla jsem k mojí kamarádce, která dokáže nahlédnout do různých úrovní podvědomí a téma prozkoumat.


Při terapii jsme se dostaly jsme se hluboko. Otevřel se mi příběh z minulého života, který byl spojený s porodem doma a se ztrátou miminka. Zároveň se ukázalo, že jsem se nemohla s touto duší rozloučit, a tak nebyl tento příběh uzavřený. Ať už je to jakkoliv, tento příběh, který jsem viděla před sebou a hlavně v sobě, mi spustil velký, hluboký a léčivý pláč. S duší miminka jsem se rozloučila a najednou ucítila lehkost.


Začalo u mě léčení i na fyzické úrovni. Přišla jsem o chuť, čich i hlas


Za pár dní na to jsme se chystali na měsíc na Bali. Byla jsem v 5. měsíci těhotenství a Neo měl 2,5 roku. Otevřením tématu porodu při terapii se ve mně spustilo léčení na fyzické úrovni. Přišla rýma a obrovský kašel. Ale tak moc velký, že jsem během 3 dnů cesty přišla o čich, chuť a taky o hlas. Po této cestě, která pro mě byla velmi vysilující, jsem vnímala, že porod oproti tomuto bude úplně snadný.


Na Bali jsem se z tohoto stavu 3 týdny léčila. Pila jsem hlavně ovocné a zeleninové čerstvě odšťavněné šťávy. Svatbu s Honzou, kterou jsme si naplánovali na polovinu našeho pobytu na Bali, jsme odložili až na jeho konec s vědomím a vírou v božské načasování. O celém našem svatebním rituálu na Bali a poté druhém svatebním rituálu a oficiální svatbě v ČR vyjde již brzy samostatný článek.



Po návratu z Bali jsem cítila, že chci rodit doma, ale všechny duly měly plno


Odešel ten obrovský strach, nedůvěra a tíha tohoto tématu a nastoupila důvěra a klid. Byl březen a do porodu mi zbývaly necelé 3 měsíce. Takto krátce před porodem najít porodní asistentku nebo dulu je skoro nereálné. Díky mému vnitřnímu nastavení a důvěře, kdy vnímám, že nic není nemožné a že se nějaká cesta vždycky najde, pokud to tak má opravdu být, jsem se otevřela všem možnostem a řešením.


Obepsala jsem desítky dul a porodních asistentek, ale nikdo nemohl nebo nechtěl k domácímu porodu přijít. V tento moment jsem si řekla, že možná rodit doma nemám. Třeba nevidím něco, co mám ukryto hluboko v podvědomí. Nebo třeba bude porod tak rychlý, že porodíme doma sami než stihneme přijet do porodnice, anebo se může dít další miliarda variant, o kterých nemá smysl přemýšlet.

Věděla jsem, že tento porod bude nádherný – ať už doma nebo v porodnici. A že pokud mám rodit doma, tak dula a porodní asistentka se nějak objeví. Ještě hlouběji jsem se uvolnila do řešení, které umí vymyslet jen sám život.


Řekla jsem si, že možná rodit doma nemám, anebo přijde jiné řešení. A přišlo!


Přesně v den jarní rovnodennosti jsem ležela ve vaně a četla si odpovědi všech těch dul a asistentek, které mě odmítly. Cítila jsem, že to musím pustit. Řekla jsem sama sobě, že to nechávám být a úplně jsem to odevzdala. Přišlo velké přijetí, že můj příběh může být úplně jiný než mé přání rodit doma.


Asi za 10 minut poté, co jsem přání plně propustila, mi napsala dula. Jediná dula, kterou jsem znala osobně. Dula s nejvíce zkušenostmi ze všech dul, které jsem obepsala. Dula, u které jsem byla při prvním těhotenství na kurzu Hypnoporodu a kterou jsem si přála samozřejmě nejvíc. I když z racionálního hlediska vzhledem k její vytíženosti a blížícímu se datu porodu, jsem moc nevěřila, že by měla prostor vzít další ženu do předporodní péče. Vede totiž mnoho kurzů, tak je samozřejmě jedna z prvních, která má plno 9 měsíců předem.


Dula i porodní asistentka měly kolem mého termínu porodu státnice. Přišla zkouška důvěry a víry


Tato dula mi napsala, že kolem mého termínu porodu žádné ženy ve své péči nemá, protože v tomto období má státnice na další vysoké škole, a tak si vložila do svého pracovního diáře okno, aby měla čas na přípravu a učení. Zároveň nebyl jasný ani přesný termín jejích státnic, který měl být v rozmezí 1–3 týdnů a který se měla dozvědět až těsně před státnicemi. Zároveň se mě dula zeptala, jestli mám porodní asistentku. Tu jsem samozřejmě neměla, ale řešení přišlo okamžitě. A ještě k tomu přímo od ní. Hned mi sdělila, že má kamarádku, která je porodní asistentka a má v tomto období také státnice, takže má prostor.


Obě tedy mohly. Akorát v době mého termínu porodu měly mít obě státnice. Přišlo tedy nádherné řešení a zároveň i zkouška důvěry a víry.


Jelikož jsem o obě moc stála, navrhla jsem jim možnost. Pokud bych rodila zrovna v době jejich státnic nebo těsně před, tak s nimi počítat nebudu a bude to pro mě znamení, že porod má proběhnout bez jejich účasti. Bylo to další cvičení od vesmíru. Jak moc budeš důvěřovat? Jak moc se uvolníš do otevřeného řešení tohoto příběhu?

Pro mě to bylo jednoduché, protože má víra v moudrost toho, co nás obklopuje, přesahuje a zároveň je i uvnitř nás, je absolutní. Vím, že se vždy děje vše pro mé nejvyšší dobro. Mám to v sobě hluboce, ale hluboce zakořeněné, a tak jsem neměla problém jim navrhnout právě toto otevřené řešení. Obě nakonec souhlasily.


Můj porod se blížil a s ním i termíny obou státnic – jak mé duly, tak porodní asistentky. Ale Noemi si na obě ženy počkala


Přišla další zkouška důvěry. Termín porodu, který jsem měla stanovený dle poradny byl v neděli 9.6. Samozřejmě to byl termín orientační. Porod se může dít plus mínus dva týdny před či po, ale byl to termín, podle kterého jsme se dál měly s oběma ženami domlouvat.




Když jsme měly v květnu společné sezení, tak mi porodní asistentka sdělila, že ona bude mít termín státnic zřejmě v pondělí 10.6. Vnímala jsem, jak vesmír zkouší mou hloubku důvěry. Opět jsem si řekla, že věřím moudrosti mého těla, vesmíru a celé existence a že pokud někdo ví, co dělá, tak mocná síla vesmíru to ví určitě. Pokud by totiž tento termín byl opravdu termínem jejích státnic, tak by porodní asistentka nemohla k mému porodu. Víkendový termín 8. a 9.6. by nemohla ani dula, která mi oznámila, že 8. a 9.6. bude probíhat víkendový kurz Hypnoporodu, který povede. A navíc bez porodní asistentky by k domácímu porodu sama jít nechtěla.


Porodní asistentka měla nakonec státnice dříve a Noemi si vybrala, že se narodí přesně 10.6. V tu dobu měla za sebou státnice i dula, takže Noemi si počkala, aby obě ženy mohly k nám domů přijít a podpořit nás.


Nevěděla jsem, že rodím. Myslela jsem, že jsou to jen poslíčci


Ráno jsem se probudila a cítila, jak mi tvrdne bříško. Bylo to vždy jen na pár vteřin a opakovalo se to cca po půl hodině. Žádná bolest. Dělo se jen toto. Jelikož jsem nikdy poslíčky neměla, myslela jsem, že to jsou oni.


Během dopoledne jsem tedy zůstala v posteli a rozhodla jsem se dělat to, co mě nejvíc bavilo – přípravu designu fotek pro knihu dokonalého mixování, kterou jsem ten den i dokončila. Zapálila jsem si svíčku, uvařila čaj a tvořila jsem si z pohodlí postele. Moc mě to bavilo. Kolem 12 hodiny jsem usnula. Chtělo se mi spát, a tak jsem následovala potřeby svého těla. Spala jsem asi do 14:30. Poté tvrdnutí bříška pokračovalo. Napsala jsem kamarádce, že mám asi poslíčky a že se večer připojíme zřejmě i na kouzelnickou show, na kterou jsme byli ten den pozvaní. Říkala jsem si, že to bude fajn rozptýlení. Nakonec jsme se ale nepřipojili, protože to největší kouzlo života proběhlo večer přímo u nás doma. :-)


Vlny kontrakcí se začaly zkracovat, a tak jsme domluvili hlídání pro Nea


Odpoledne tvrdnutí bříška pokračovalo po kratších úsecích. Myslím, že to bylo tak po 15 minutách. Tvořila jsem dál a střídala to s poslechem Duška a jeho pořadu Duše K, což jsem poté nahradila poslechem manter. Kolem 16 hodiny jsem napsala kamarádce, že nepřijdeme, že mám vlny už po 15 minutách a informovala jsem i dulu a porodní asistentku.


Odpoledne pokračovalo a jediné, co jsem cítila, byl pocit jak před menstruací. Což je u mě jen jemný tlak do nohou, který občas přijde. Kolem 18 hodiny jsem vnímala, že bude nejlepší, když si zařídíme hlídání malého Nea. Přijeli si pro něj Honzovi rodiče. Když se se mnou Neo přišel rozloučit, byla to pro mě ta nejtěžší část porodu. Přišel smutek, že se s Neem loučíme a že jsem v proudu rození, které nejde zastavit. To loučení v sobě obsahovalo všechny jeho aspekty i pláč. Ale za pár minut, jakmile Neo odjel, jsem už opět byla v mém radostném prožívání porodu a těšení se na nové miminko. Od té doby byl už Honza se mnou. Předtím jsem byla sama v ložnici a užívala si čas se sebou.


Nic mě nebolelo, neměla jsem tedy ani potřebu volat dulu nebo porodní asistentku


To, že vlny byly častější a delší a nic mě nebolelo, mě dostávalo do obrovské euforie. Vlastně moje hlava pořád nevěřila, že moje tělo rodí. Nechtěla uvěřit tomu, že nic nebolí, tudíž jsem neměla ani potřebu volat dulu nebo porodní asistentku k nám domů. Ten, kdo to ale chtěl, byl můj muž.


Když se mně kolem sedmé hodiny večer Honza zeptal, jestli má někoho zavolat, řekla jsem mu, že ještě rozhodně ne. Že je to teprve úplný začátek.


V okamžiku, kdy jsme mu toto odpověděla, mi na mysl přišla otázka pro Honzu, jak kdyby mi ji někdo nadiktoval: „A ty by jsi je tady už chtěl? Budeš se cítit víc v bezpečí?“ Přikývl. „Tak je tedy zavolej,“ řekla jsem mu.

Obě ženy to k nám měly zhruba hodinu cesty. Přijely v osm večer. Pozdravily jsme se a já je vítala s úsměvem a euforií z toho, že mě nic nebolí. Ženy mě vyšetřily a vše bylo v pořádku. Stačilo mi jen jejich potvrzení. Odešly do vedlejší místnosti, kde jim můj muž nachystal ovoce a dobroty a nás nechali v soukromí naší ložnice.


Během tohoto času jsem si zkoušela techniku dechu od paní Moučkové, díky které jsem necítila opravdu žádnou bolest. To pro mě bylo jako největší kouzlo všech kouzel! Honza byl stále se mnou a přikládal mi termofor s teplou vodou na bedra. To bylo moc příjemné a ještě více uvolňující.


Přišla větší vlna, která mě donutila vydat zvuk. Ženy hned přiběhly


Kolem 21:15 přišla jedna velká vlna. Větší tlak, který mě najednou donutil vydat první hluboký zvuk. Ani toto nebylo bolestivé. Ten zvuk vynesl tlak ven.


Jakmile zvuk ženy uslyšely, přiběhly za mnou a zeptaly se mě: „Tak co, Zuzi, už cítíš, že je to silnější?“ Odpověděla jsem, že ano a moje tělo by už chtělo tlačit miminko.

Myslela jsem si, že teď to teprve všechno začne...


Tento okamžik byl pro mě, ve srovnání s minulým porodem, začátkem porodu. Porodní asistentka mi sdělila, že vše v pořádku, že už tlačit můžu a dodala: Miminko tu za chvilku už bude.“ Tohle mě naprosto překvapilo. Totálně!


Jako už teď tu bude miminko, když se do této doby vše dělo tak jemně? To mě úplně šokovalo.

Než jsem se stačila z tohoto údivu vzpamatovat, tak přišla další vlna, která mě donutila jít z postele na zem, kde jsme měli připravenou matraci a kleknout si na kolena. Najednou jsem jen pozorovala, jak moje tělo rodí. Vzpomněla jsem si na text z knihy Lucie Groverové, jak popisovala svůj bezbolestný porod. Byla jsem stejně jako ona naprosto v úžasu z toho, jak se to děje samo a v jemnosti. Najednou jsem přesně věděla, že se bude rodit hlavička. A pak přišla poslední vlna. U té jsem jen uslyšela, jak ženy říkají mému muži, jak má miminko chytit. Noemi se tedy na třetí vlnu narodila. Přesně ve 22:30.